Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Od roku 2007 opäť aktívni ASPHYX stačili do minulého roku vydať tri ďalšie albumy, ukazujúce skupinu v plnej sile, a v prvom rade „Deathhammer“ z roku 2012 bol vrcholom jej kreatívnej sily a vražednej kapacity. Jasne jeden z „deathmetalových albumov roka“ pre mnohých fanúšikov vrátane mňa. A to isté možno povedať o novinke „Incoming Death“, prinášajúcej jedenásť príkladov toho, ako má klasický európsky death metal vyzerať tak po hudobnej, ako aj zvukovej stránke. (Všimli ste si vôbec, že slovo „smrť“ sa stalo neoddeliteľnou súčasťou názvov albumov obzvlášť po reinkarnácii?) Myslím, že všetci ste oboznámení so štýlom ASPHYX, riffmi, vokálmi, zvukom a všetkým, a celé to tu funguje dokonale. Priznávam, že rýchlejšie skladby boli vždy mojimi najobľúbenejšími predovšetkým na prvých albumoch, dnes si však naozaj vychutnávam aj ich doomovejšie, pomalšie, majestátne, avšak drviace kusy so skvelou atmosférou a harmóniami.
Rýchle skladby sú tu samozrejme úplne smrtiace, agresívne a nemám problém povedať, že v istom zmysle oveľa brutálnejšie než mnoho materiálov od spolkov zameraných v prvom rade na brutalitu. Priamočiara hudba plná zlovestných a ponurých melódií prináša mnoho nálad, podporených výbornými hráčskymi zručnosťami a unikátnym neľudským revom Martina van Drunena, ktorý je takisto autorom veľmi dobre napísaných textov, zaoberajúcich sa typickými deathmetalovými témami ako vojna, násilie, história, zombie apokalypsa, a aj menej obvyklými námetmi z prírody, napríklad „Candiru“ (v štýle „Vespa Crabro“ spred pár rokov) a „It Came From The Skies“ o veľkom vymieraní na hranici kriedy a terciéru pred 66 miliónmi rokov. Toto sú podľa môjho názoru vydarené príklady toho, ako by mohli vyzerať texty v extrémnom metale. Keď vyšiel predošlý album, dal som mu 10/10, a novinke dávam o bod menej len preto, že na aktuálnom materiáli vlastne nenachádzam nejaký pokrok. Nehovorím, že tam nejaký chcem, ak by „Incoming Death” vyšiel pred „Deathhammer“, dostal by 10/10 miesto neho.
Čekal jsem možná trošku větší tlak, nazvučení nahrávky je totiž vzhledem k žánru poněkud vzdušnějšího ražení. Kompozičně však máme co dělat s kvalitní náloží disonantního death metalu lehce ve stylu GIGAN. Američtí debutanti však rozhodně nezklamali!
Švédové se na svém debutu zeširoka rozkročili z blackových základů, přes death, symfo-black až k post metalovým variacím. Jen je toho občas až moc naráz. Deska je prima, ale víc se těším na pokračování, až si utřídí myšlenky na své další směrování.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.